Na podzim loňského roku vyděsila tvůrce videí, kteří publikují obsah na sociálních sítích, tisková zpráva Rady pro rozhlasové a televizní vysílání (RRTV), podle které by se měli registrovat u Rady pro rozhlasové a televizní vysílání podle zákona č. 132/2010 Sb., o audiovizuálních mediálních službách na vyžádání.
Kdo spadá pod zákon o audiovizuálních mediálních službách
Zákon o audiovizuálních mediálních službách dopadá na tento okruh poskytovatelů audiovizuálních služeb na internetu:
Mají za videa redakční odpovědnost (tedy odpovídají za jejich obsah).
Videa jsou natáčena za účelem informování, zábavy nebo vzdělávání.
Videa je možné sledovat kdykoliv v okamžiku zvoleném uživatelem (jde tedy o zhlédnutí v režimu „on-demand“).
Videa jsou seřazena v katalogu pořadů sestaveném poskytovatelem služby, tedy vámi.
Smysl zákona: regulace konkurence televize, ne každého videa
Jak tomu rozumět? Důležité je uvědomit si účel zákona. Zákon postihuje služby „konkurenční televiznímu vysílání“, které původně RRTV regulovala. Protože s rozvojem videa na internetu se v českém mediálním prostoru objevila oblast neregulovaná (jedná se o oblast tzv. influencerů a dalších tvůrců videí, kteří přispívají na Youtube a sociální sítě a jejich audience může dosahovat opravdu vysokých čísel sledovanosti), došlo k přijetí zákona o audiovizuálních mediálních služeb na vyžádání. Ovšem jeho smyslem není postihovat a regulovat tvůrce jakéhokoliv videa na internetu. Smyslem je regulovat služby soutěžící s televizním vysíláním.
Tisková zpráva mezi tvůrci (a také odbornou veřejností) vyvolala značnou nevoli. Navíc následovala „obesílka“ do datových schránek tvůrců, kdy byli RRTV vyzváni k registraci podle zmíněného zákona, aniž by se zdůraznily výše zmíněné zákonné podmínky (tedy zejména „sestavení katalogu“ neboli „programu“ na jakékoliv platformě při naplnění účelu, tedy informování, zábavy a vzdělávání).
Do záležitosti se potom vložil i ministr kultury Martin Baxa, který věc okomentoval: „Veřejně jsem se dnes ohradil proti informaci, kterou zveřejnila Rada pro rozhlasové a televizní vysílání. Vyvolala paniku, že všichni tvůrci audiovizuálního obsahu, což jsou třeba youtubeři nebo influenceři, se mají registrovat. Není to pravda. Zákon z roku 2010 tuto plošnou povinnost určitě neukládá.“
Stanovisko RRTV z roku 2025: jasnější pravidla
Situace se v průběhu roku 2025 vyjasnila a uklidnila. Rada pro rozhlasové a televizní vysílání vydala koncem dubna stanovisko, ve kterém upřesnila, jak to tedy s tvůrci videí vlastně je (a potvrdila tak de facto zákonné znění podmínek pro registraci).
Podle Rady se stává poskytovatelem (a tedy povinným k registraci) audiovizuální mediální služby na vyžádání tvůrce tehdy, pokud vytváří videa dostupná na přání uživatele, má redakční odpovědnost za jejich obsah, cílí na širokou veřejnost a vykonává tuto činnost jako hospodářskou aktivitu.
Podle Rady pro rozhlasové a televizní vysílání je žádoucí, aby pro tvůrce s významným dosahem a komerčním vlivem platila stejná pravidla, jako pro média. Cílem pak je ochrana spotřebitelů a rozeznatelnost reklamy (obchodních sdělení) na internetu.
Rozhodujícími faktory jsou podle RRTV také počty zhlédnutí a frekvence zveřejňování – konkrétně alespoň 500 tisíc zhlédnutí na jedno video a minimálně 52 videí ročně na jedné platformě. Důležitou roli hraje i výše příjmu z této činnosti, která musí přesáhnout 50 tisíc korun ročně, a také skutečnost, že tvůrce působí na území České republiky. Tyto podmínky by měly být splněny kumulativně.
A co stojí za zájmem RRTV uplatňovat oblast dohledu na internetu, mimo klasická terestriální vysílání? Služby jsou obdobné (a chráněný zájem obdobný) jako u televizního vysílání. Samozřejmě v průběhu let se zájem veřejnosti významně přesouvá do online prostředí a tvůrci videí (ať už jednotlivci, či platformy) svou tvorbou významně ovlivňují uživatele vč. nezletilých. S ohledem na ochranu jejich práv je třeba nastavit rozumnou regulaci do této oblasti. Ovšem není rozumné ani ekonomické postihovat administrativními povinnostmi jakéhokoliv tvůrce audiovizuálního mediálního obsahu při technologických možnostech, které internet nabízí.
Stanovení rozhodujících vodítek podle vlivu a ekonomických kritérií tak lze v nastalé situaci považovat za rozumné.
