Vrchní soud Baskicka rozhodl, že zaměstnavatel protiprávně přistoupil k soukromým rozhovorům a použil je poté, co byly omylem nahrány prostřednictvím Microsoft Teams po skončení pracovních schůzek. Případ TSJ PV - 1713/2026 je užitečnou připomínkou, že zaměstnavatelé nemohou využít náhodné pořízení nahrávky jako zkratku k obcházení práva zaměstnanců na soukromí. Shrnutí případu na GDPRhub je dostupné zde.
Zaměstnankyně pracovala pro společnosti Fineco Sociedad de Valores, S.A. a GIIC Fineco Sociedad Gestora de Instituciones de Inversión Colectiva, S.A.U. od roku 2004 a zastávala vysokou pozici. V květnu a červnu 2024 se uskutečnilo několik pracovních schůzek prostřednictvím Microsoft Teams. Po skončení některých z nich jeden z účastníků Teams správně nevypnul. Systém proto pokračoval v nahrávání rozhovorů ještě několik hodin, přestože pracovní schůzky již skončily.
Účastníci nevěděli, že jsou stále nahráváni. Během těchto rozhovorů probírali témata, která již nesouvisela s ukončenými schůzkami, včetně možných strategií spojených se změnami pracovních podmínek, odškodněním a budoucími profesními plány. Nahrávky byly následně uloženy v prostředí Teams společnosti.
O několik měsíců později k nahrávkám přistoupilo nové vedení. V lednu 2025 se zaměstnavatel se zaměstnankyní setkal a odkázal na úryvky z těchto nahrávek s tím, že jejich obsah ovlivnil důvěru, kterou v ni společnost měla. Zaměstnankyně zpochybnila zákonnost nahrávek a podala pracovněprávní žalobu, kterou se domáhala ukončení pracovního poměru z důvodu závažného porušení povinností zaměstnavatelem.
Soud prvního stupně její žalobu zamítl, považoval nahrávky za přípustný důkaz a zaměstnankyni dokonce uložil pokutu ve výši 4 500 EUR za údajnou špatnou víru a procesní lehkovážnost. Odvolací soud však zaujal odlišný názor.
Vrchní soud Baskicka konstatoval, že zaměstnankyně měla po skončení schůzek rozumné očekávání soukromí. Nebyla informována o tom, že Teams pokračuje v nahrávání, nedala souhlas s nahráváním svých soukromých rozhovorů a technickou chybu nezpůsobila. Podstatným porušením nebyla pouze samotná náhodná existence nahrávky, ale zejména to, že k ní zaměstnavatel později přistoupil a použil ji v pracovněprávním vztahu.
Soud vycházel z práv zaměstnankyně na soukromí, tajemství komunikace a ochranu osobních údajů, včetně článku 18 španělské ústavy, článků 7 a 8 Listiny základních práv EU a španělských pravidel ochrany osobních údajů týkajících se digitálních práv na pracovišti. Dospěl k závěru, že nahrávky nemohly být použity proti zaměstnankyni, protože byly získány a použity v rozporu se základními právy.
Soud proto vyhověl žádosti zaměstnankyně o ukončení pracovního poměru z důvodu porušení povinností zaměstnavatelem. Zaměstnavateli uložil zaplatit 328 491,62 EUR jako zákonnou náhradu za ukončení pracovního poměru a dalších 7 501 EUR jako náhradu nemajetkové újmy. Celková částka tak dosáhla 335 992,62 EUR. Stejnou celkovou částku v souvislosti s incidentem nahrávání přes Teams uváděla také španělská média Noticias Trabajo a EmpleoJob.
Je důležité zdůraznit, že nešlo o rozhodnutí dozorového úřadu pro ochranu osobních údajů a nebyla uložena žádná správní pokuta podle GDPR. Přesto je rozsudek velmi relevantní pro oblast ochrany soukromí a HR compliance: digitální pracovní nástroje mohou vytvářet náhodné záznamy, zaměstnavatelé však nadále odpovídají za to, jak k nim přistupují, jak je kontrolují, uchovávají a používají. Náhodně pořízená nahrávka se automaticky nestává zákonným důkazem.
