Zkratka ESG je ve veřejném prostoru jednou z nejfrekventovanějších. V mojí sociální bublině ji asi v poslední době předehnalo AI, ale věřím, že ESG se zase vrátí. Co prvního si vybavíte vy, když se řekne ESG?
Dan Heuer (Fair Venture/Impact Metrics): Ve zkratce je to nový způsob, jak se firma prezentuje. Jedná se informace týkající se udržitelnosti, které o sobě firma zveřejňuje obdobně, jako finanční výkaznictví. Důležité je také zmínit, že je to součást systému udržitelného financování, který nastavuje Evropská unie.
Cílem ESG je, aby bylo možné objektivně vyhodnotit, jak je činnost a aktivita konkrétní společnosti udržitelná a na základě toho případně zvýhodňovat půjčky, investice, nebo je upřednostňovat ve výběrovém řízení.
Váš profesní život je poměrně rozmanitý, od testera software, přes vychovatele v lesní školce, až k založení a vedení konzultační společnosti v oblasti ESG. Jak jste se k tomu tématu, resp. k rozhodnutí věnovat se mu na plný úvazek, došel?
Dan Heuer (Fair Venture/Impact Metrics): Testování softwaru a práce v lesní školce byly studentské stáže. Ale je pravda, že to člověka značně formuje.
Ve zkratce, je to asi tak, že náklonost k přírodě mě přivedla ke studiu sociální ekologie, kde je ústředním tématem udržitelný rozvoj. Vzhledem k tomu, že můj otec je podnikatel, zajímalo mě, jakou roli hrají v udržitelném rozvoji firmy a jak jim můžeme dosáhnout toho, aby byli součástí té „dobré“ budoucnosti. V rámci studia jsem se tak zaměřil na udržitelnost firem, což je vlastně jen starší označení ESG. Bylo to něco, co mi dávalo velký smysl a bavilo mě se tomu věnovat. V roce 2018 byla jediná cesta založit si k tomu vlastní firmu.
Je váš předmět činnosti, poradenství v oblasti udržitelnosti, sám udržitelný? Jinak řečeno, není ESG jenom do jisté míry politický či módní trend, který postupem času vyprchá?
Dan Heuer (Fair Venture/Impact Metrics): Kéž by ESG vyprchalo. Ale jen v případě, že to bude z důvodu, že se stane samozřejmostí. Cílem ESG je dosáhnout udržitelného rozvoje v soukromém sektoru. Pokud se to povede, nebude potřeba. Ale to je v následujících desítkách let samozřejmě utopická představa.
Udržitelnost může být brána jako trend. Například v módě tomu tak do jisté míry je. Ale udržitelnost je reakcí na globální problémy, jako je změna klimatu, zvyšování počtu lidí v moderním otroctví apod. To jsou globální propojené problémy a principy udržitelného rozvoje představují jejich komplexní řešení. I proto se jedná o dlouhodobou záležitost.
Právě v těchto letech je o ESG a uhlíkové stopě určitě slyšet velmi hodně. To časem opadne. Důvodem ale bude, že si na to firmy zvyknou a vytvoří si pravidelné proces, jak s ESG pracovat. Budou už mít také za sebou počáteční analýzy a nastavování cílů.
Můžeme si to pak představit například jako účetnictví. Vedení účetnictví je zákonná povinnost a firmy se tomu věnují automaticky. Při zavádění účetnictví kolem toho bylo ale velké vzrušení, jako dnes kolem ESG.
Fair Venture mezi svými referenci uvádí klienty z různých sektorů, od bank, přes velké poradenské společnosti, farmaceutický průmysl, státní správu i střední či menší výrobce potravin. Dá se říci, jestli v motivaci zabývat se udržitelností svojí činnosti u společností různých velikostí, různého zaměření a různé velikosti nacházíte některé společné rysy, nebo je to pokaždé trochu jiný příběh? U někoho právní povinnost, jinde požadavek matky či investorů a někde strategické rozhodnutí majitele či vedení?
Dan Heuer (Fair Venture/Impact Metrics): Přesně tak, interně si dělíme firmy především podle motivace. Nejméně nadšení jsme samozřejmě z firem, které to dělají pouze kvůli legislativě. Naopak dobře se nám pracuje se společnostmi, které se ESG věnují kvůli investorům nebo odběratelům. Tam je ochota věnovat tomu potřebné úsilí. Specifickou kategorií jsou společnosti, které ESG řeší z vlastního přesvědčení.
Navíc určitá specifika najdeme v různých odvětvích. Automotive, zemědělství, těžký průmysl, stavebnictví, to všechno jsou oblasti, kde najdeme určitá pravidla nebo typické komplikace. Například Automotive se hodně odvíjí od požadavků, které si kladou jednotlivé automobilky. Ve stavebnictví je zase cílem získat certifikace, jako LEED a BREEAM.
Když jsme u té právní úpravy, musím se přiznat, že se v ní sám někdy trochu ztrácím. Zákon o účetnictví, CSRD, SFDR, EU taxonomie. Dá se stručně shrnout, na které kategorie organizací dopadají či v dohledné době dopadnou povinnosti související s ESG a jaké (nefinanční reporting, řízení ESG rizik, kontrola dodavatelů atd.)?
Dan Heuer (Fair Venture/Impact Metrics): Finanční instituce (banky a investoři) mají svou vlastní legislativu (SFDR). Ta jim ve zkratce nařizuje zveřejňovat, kolik jejich financí směřovalo do zelených projektů.
Velké firmy o sobě budou muset zveřejňovat ESG informace poprvé za rok 2025. To je legislativa CSRD. Díky této transparentnosti se budou moci investoři a banky rozhodovat, zda je firma zelená anebo není. Hojně se na tyto informace ale ptají už i odběratelé, kteří se snaží řídit také svůj dodavatelský řetězec.
EU Taxonomie tyto dva světy spojuje. Podle ní se hodnotí, zda aktivity firem jsou nebo nejsou „zelené“. Takže firma se vůči taxonomii poměřuje a banka to následně vyhodnocuje.
Důležité je, že CSRD není pouze o vykazování metrik. Mezi požadavky na zveřejnění jsou například také informace o dopadech firmy, rizicích spojených se změnou klimatu, cílech a politikách, které se firma nastavila atd. A k tomu si musí firma udělat ESG strategii a před tím vyhodnotit tzv. dvojí materialitu, díky které identifikuje témata, kterými se má zabývat. Respektive dvojí materialista je povinná a strategie dobrovolná. Nikdo společnosti nenutí nastavit si cíl uhlíkové neutrality. V tomto ohledu může vykázat např. pouze to, že takto stanovený cíl v tuto chvíli nemá, ale plánuje si ho nastavit v příštích dvou letech.
Ptáte-li se na řízení rizik a kontrolu dodavatelů, tak to je součástí procesu dvojí materiality. Firma se v ESG reportingu věnuje právě těm tématům, kde má dopady, nebo rizika spojené s udržitelností. A například dopady nejsou často otázkou provozu firmy, ale především dodavatelského řetězce.
Kromě toho se ještě chystá legislativa CSDDD, která po velkých firmách požaduje, aby kontrolovaly své dodavatelské řetězce a řešily negativní dopady jejich činnosti. Bude se to však týkat jen těch největších firem a v podstatě to zapadá do již nastaveného systému, kdy firma hlídá dopady, aby věděla, čemu se má v ESG věnovat. Tato legislativa se však teprve tvoří, takže je zatím nejlepší vyčkat na finální znění směrnice.
Co byste poradil organizaci, která dosud udržitelnost systematicky neřešila, a teď chce začít? Co by měly být ty první dva, tři kroky, aby se jednalo o skutečně ucelený a systematický postup, a ne jenom jednorázový výkřik do tmy?
Dan Heuer (Fair Venture/Impact Metrics): Je důležité zjistit, zda má firma povinnost ESG reportovat již za rok 2025 nebo ne. Vytvořili jsme k tomu jednoduchý formulář, kde se to firma snadno dozví.
Pokud má povinnost reportovat, musí si projít celým procesem ESG. To znamená zpracovat posouzení dvojí materiality, vypočítat první uhlíkovou stopu, volitelně nastavit cíle a politiky a potom každoročně počítat uhlíkovou stopu a reportovat, kdy tím i vyhodnotí, jak se jí daří naplňovat zvolené cíle.
Firmy, které nejsou povinny reportovat, se řídí poptávkou svých stakeholderů. Mohou si počítat uhlíkovou stopu firmy, uhlíkovou stopu produktu, nastavovat cíle dle SBTi na žádost klienta, mateřské společnosti nebo investorů, nebo dělat celý report.
Při diskuzích o ESG a udržitelnosti se, alespoň podle mého vnímání, akcentuje především ono E, tedy dopad na životní prostředí. Přitom sociální aspekty a otázky vnitřního řízení jsou určitě neméně důležité. Čím to je, že často nejsou tolik zdůrazňovány? Chybějící taxonomií nebo tím, že si je, na rozdíl od poškození životního prostředí, nedokáže osobně tak dobře představit?
Dan Heuer (Fair Venture/Impact Metrics): Osobně si myslím, že přece jenom v Evropě máme to S lépe podchycené. Nemáme problém s porušováním lidských práv nebo dětskou prací, což jsou ty velké problémy z oblasti S. Při spolupráci s firmami např. z Asie to však může být to důležité téma.
Souhlasím, že asi nejvíce se nyní akcentuje změna klimatu. Je to zásadní problém dneška a již na nás přímo dopadá v podobě mrazů v květnu, požárů a povodní v létě atd.
Pro každou firmu se však může ukázat jako významné jiné téma. Buď tam objeví nějaké dopady či rizika, nebo to trápí některého stakeholdera. Společnosti, které jsou v kontaktu se severní Amerikou, například více řeší otázku diverzity.
Písmeno S řeší sociální dopady a sociální udržitelnost činnosti organizací. Co je podle vaší zkušenosti v této oblasti v České republice nejpalčivějším problémem, na co by se organizace v této oblasti měly především zaměřit?
Dan Heuer (Fair Venture/Impact Metrics): To jsou dvě velmi rozdílné otázky. Organizace by se neměly zabývat tím, co je největší problém v ČR. ESG není charita, ale ve své podstatě je velmi sobecké. Firmy by se měly zabývat tím, co trápí je. Může je to trápit, protože k těm problémům některým aspektem své činností přispívají, nebo to pro ně představuje reálné riziko.
Každá firma se takto zabývá vlastními zaměstnanci. To je jedno ze čtyř témat v tom pilíři S a pro firmy to bývá důležité. Někdo více řeší diverzitu, jiní třeba wellbeing. To už záleží na dané firmě.
Z mého pohledu největším sociálním problémem Česka je zadluženost obyvatel. V minulosti jsem se zabýval udržitelností v Ústeckém kraji, a právě zadluženost v tomto kraji byla enormní a tak trochu blokovala řešení jakýchkoliv jiných problémů.
Zadluženost může pro firmu představovat významné riziko, protože jim znemožňuje najmout kvalifikované a motivované zaměstnance. V tu chvíli je to téma, které musí řešit a ESG jim pomáhá si to uvědomit.
Pro jiné firmy je zadluženost příležitost a v regionech, jako je Ústecko, nabízejí zaměstnancům speciální programy, kde jim pomáhají exekucím předcházet nebo se z nich vyvázat. Získávají tím lepší pracovní sílu.
Pod pojmem G, vnitřní správa, si představuji definované a nastavené interní procesy a kontrolní prostředí, samozřejmě přizpůsobené činnosti, složitosti a velikosti dané organizace. Prostě compliance systém. Je to totéž, nebo je nutné písmeno G ve zkratce ESG chápat ještě šířeji?
Dan Heuer (Fair Venture/Impact Metrics): Problém evropských standardů je, že používají slovo governance dvakrát a ve dvou různých významech.
V rámci obecných požadavků musí firma vykazovat governance ve smyslu řízení podniku. Tzn. kdo má udržitelnost na starosti, jaké bonusy jsou na udržitelnost navázané atd. To musí reportovat všechny firmy.
V rámci dvojí materiality pak posuzují, kde mají dopady a rizika, a čemu se tak budou z ESG témat věnovat. Zde pojem governance představuje spíše to, jak se firma chová na trhu. Platí menším dodavatelům včas? Má problémy s korupcí, je politicky angažovaná, nebo je zde i kategorie animal welfare.
Jak vidíte budoucnost udržitelnosti, udržitelného a odpovědného podnikání, v horizontu několika let? S čím se budeme potýkat a jak se na to připravit?
Dan Heuer (Fair Venture/Impact Metrics): Představa je taková, že nyní si firmy zpracují posouzení dvojí materiality a cíle. Ty pak budou každoročně vyhodnocovat. Nyní pozorujeme takové skoky, kdy se půl roku nic moc neposouvá a potom několik velkých firem ohlásí tvrdé požadavky na všechny dodavatele. Je těžké odhadnout, jak moc se povede firmy transformovat.
V tomto ohledu bude klíčové, až se začne přibližovat rok 2050, kdy je záměrem EU dosáhnout uhlíkové neutrality. Jsem zvědavý, jestli se firmám bude dařit naplňovat své závazky. Bude tak trochu klíčové, jaké tempo transformace se podaří nastavit a udržet. Nicméně, ať už uhlíkové neutrality v roce 2050 dosáhneme nebo ne, jakékoliv snížení negativních dopadů je vždy lepší než nedělat nic. Snižuje se tak pravděpodobnost, že nám zase v květnu zmrzne všechno ovoce.
Z dlouhodobého hlediska se také hodně mluví o problémech spojených s biodiverzitou. Její stav se neustále zhoršuje, ale nyní si nedokážeme ani představit, jak a kdy nás to může začít významně poškozovat. Potenciál škod to má samozřejmě enormní.
Z nějakého krátkodobější perspektivy obchodních společností doporučuji připravit se na konkrétní požadavky partnerů na informace, jako uhlíková stopa firmy, uhlíková stopa produktu, cíle uhlíkové neutrality dle SBTi, doložení ESG reportu nebo třeba hodnocení v systému Ecovadis. To jsou věci, se kterými za námi firmy chodí, samozřejmě kromě obecného požadavku na splnění legislativy.
Firmy by v tom však samy měly hledat příležitosti a proaktivně se snažit využít tato nová pravidla hry, aby z toho těžily více než konkurence. To je taky jeden možný pohled na ESG: Pravidla hry se mění a rozdávají se nové karty. Někoho to poškodí a jinému to pomůže. Zatím je možnost hrát tak, abyste byli v té druhé skupině.
Dan Heuer se již od studií věnuje udržitelnosti firem. V roce 2018 založil konzultační společnost Fair Venture a v roce 2022 také digitální startup Impact Metrics. Svým dílem přispívá také v organizaci Změna k lepšímu, ve které je členem správní rady.
Fair Venture pomáhá od rok 2018 firmám nastavit si procesy, aby byly udržitelné. Hlavním nástrojem je v této oblasti ESG reporting, ať už dobrovolný nebo povinný. Fair Venture se věnuje také analýzám a strategiím, které jsou klíčové pro dosažení reálných změn.
Impact Metrics digitalizuje proces udržitelnosti, aby byl přístupný i pro menší a střední společnosti. V roce 2023 tak vznikla uhlíková kalkulačka pro firmy. V roce 2024 je představen ESG data manažer pro sběr dat a sledování vývoje.
