Nikdy nemuset říct „addio“
Představte si, že otevřete aplikaci a místo notifikace od kamaráda se vám zobrazí třeba zpráva od vaší již zesnulé babičky.
Touha „vrátit“ své blízké provází lidstvo odjakživa. Pozůstalí se opírali o vše, co měli k dispozici: nejprve o vzpomínky a fotografie, později o fonograf, a někteří dokonce sahali ke spiritistickým seancím. V digitální éře se na hřbitovech začaly objevovat QR kódy na hřbitovních kamenech odkazující na profily či příběhy zemřelých — první pokusy, jak propojit památku zesnulého s technologií.
Technologický vývoj už postupně umožňuje vytvářet digitální avatary zemřelých, a to na základě jejich on-line dat. Takto mohou mrtví reagovat na vaše dotazy. Například mrtvá babička vám může dát typy na nedělní oběd nebo mrtvý dědeček rady, jak opravit okapovou rouru.
Samozřejmě vše z těchto příkladů je nadsázka, protože ani AI aplikace neumí to, co kámen vzkříšení v Harry Potterovi. Umělá inteligence umožňuje reprodukovat data a vzpomínky po zemřelých, ale stává se pouze jakousi utěšující iluzí, takovým vylepšeným chatbotem. Vždy se bude jednat pouze o repliku, která sice může napodobit fyzický vzhled, hlas zemřelého, ale nikdy to nebudou jeho skutečné myšlenky a vědomí.
Nová aplikace 2Wai
Představení nové aplikace od losangeleského startupu 2Wai rozpoutalo během několika hodin jednu z nejintenzivnějších debat poslední doby – o tom, kde leží hranice mezi umělou inteligencí, lidskou pamětí a prožíváním zármutku. Kanadský herec Calum Worthy zveřejnil na sociálních sítích video, které se bleskově stalo virálním.
Ve videu můžeme vidět těhotnou ženu, jak prostřednictvím telefonu mluví s digitální rekonstrukcí své zesnulé matky. O pár měsíců později tentýž avatar čte pohádku svému vnoučeti. Celá sekvence tak mnohým okamžitě připomněla atmosféru seriálu Black Mirror.
Aplikace, dostupná v App Store, umožňuje vytvořit tzv. holo avatar – syntetickou podobu zemřelého, která dokáže napodobit jeho hlas i způsob vyjadřování a čerpat z nahraných vzpomínek, jež uživatelé do systému vloží.
Reakce veřejnosti však nebyly jen pozitivní. Mnozí kritici upozornili, že nahrazování procesu smutku digitálním surogátem může být problematické, obzvlášť pro děti, které by si mohly avatar snadno splést s realitou. Největší vlnu emocí vyvolala právě část videa, kde malé dítě vede přirozený rozhovor se svou „digitální babičkou“.
Právní aspekty
Z pohledu práva nejde jen o fascinující technologie, ale rovněž o komplikovaný právní problém na pomezí ochrany osobních údajů, digitálního dědictví a správy soukromí po smrti člověka.
Interakce se zemřelými digitálními avatary mohou poskytnout pozůstalým jistou dávku útěchy, ale zároveň vyvolávají právní a etické aspekty. V této souvislosti vás mohou napadnout otázky typu: Kdo je vlastníkem daných vzpomínek? Kdo může autorizovat jejich reprodukci a jak zabránit zneužití dat?
Ochrana osobních údajů
GDPR se na zemřelé osoby v zásadě nevztahuje. Jeho smyslem je poskytnout ochranu živým fyzickým osobám. Takový výklad známe i z českého právního prostředí, ale je to tak opravdu všude?
V Itálii italský úřad pro ochranu osobních údajů v roce 2019 konstatoval , že GDPR, i když vylučuje ze svého použití právní úpravu na údaje o zemřelých osobách, tak stanoví prostřednictvím tzv. ochranné doložky možnost, aby členské státy přijaly pravidla týkající se zpracování osobních údajů zemřelých. Tuto možnost italský zákonodárce využil prostřednictvím decreto legislativo č. 101/2018, který stanoví, že práva týkající se osobních údajů zemřelých mohou vykonávat osoby, které mají vlastní oprávněný zájem nebo jednají na ochranu dotčené osoby, případně z rodinných důvodů hodných zvláštní ochrany. Z této úpravy vyplývá, že na zemřelé se nadále vztahují ochranná opatření stanovená právní úpravou ochrany osobních údajů.
Toto ustanovení se vztahuje nejen na dědice v tradičním právním smyslu, ale také na členy rodiny a kohokoli s osobním zájmem, který chrání zesnulého. Takto je možné uplatnit tradiční práva související s ochranou soukromí jako je právo na přístup k údajům, jejich výmaz nebo přenositelnost. K výkonu těchto práv může docházet dvěma odlišnými způsoby, které ukazují snahu o vyvážení tohoto ustanovení.
Prvním je osobní zájem. V tomto případě má dědic osobní zájem na přístupu k údajům, například k získání PINu nebo hesla potřebného k nakládání s hmotným dědictvím (například heslo pro přístup k bankovnímu účtu zaslané na e-mailovou adresu zesnulého).
Druhý případ je v nejlepším zájmu zesnulého: členové rodiny jednají jako zástupci zesnulého v jeho nejlepším zájmu. Typickým příkladem je uplatnění práva být zapomenut, kdy Google požádá o odstranění negativní informace, která už není aktuální.
Právní úprava zároveň nabízí „jakýsi mechanismus sebeobrany“, který umožňuje člověku ještě za života výslovně zakázat, aby po jeho smrti třetí osoby uplatňovaly jeho práva na ochranu soukromí. Toto „opt-out“ prohlášení se vztahuje výhradně na služby informační společnosti (například e-mail, sociální sítě, vyhledávače či chatboty).
Uživatel tak může poskytovateli služeb, jako je Google nebo Facebook, dopředu oznámit, že po jeho smrti nemá nikdo získat přístup k jeho účtu či obsahu. Typickým důvodem bývá obava, že by rodina po smrti mohla prostřednictvím e-mailů nebo chatových zpráv objevit něco, co uživatel během života tajil (například existenci milence nebo mimomanželských dětí).
Pokud člověk takové prohlášení učiní, jakákoli digitální „rekonstrukce“ nebo nahlížení do jeho dat po smrti není možná. Znamená to v praxi to, že pokud by manžel nebo děti požádali poskytovatele jako Google o zpřístupnění e-mailové schránky, poskytovatel by jim nesměl vyhovět.
A co bude dál?
AI komunikace se zesnulými, i když láká svou black-mirrorovou digitální nesmrtelností, je z právního hlediska nesmírně citlivá oblast. V budoucnosti bude klíčové sladit technologické možnosti AI s právními a rovněž etickými limity, aby „digitální vzpomínky“ mrtvých nepřekročily svou hranici.
Aplikace AI, která umožňuje komunikovat s blízkými, kteří už tu nejsou, mohou být prospěšné, ale je potřeba vždy zachovat zdravý rozum a neuvíznout v minulosti aneb „Lidi mají nejdřív věřit v lidi, a to ostatní se už najde.“ (Karel Čapek). Tuto myšlenku bychom si obzvlášť měli připomínat, protože avatar mrtvé babičky je stále jen avatar a ani kdyby jednou získal humanoidní podobu nebude skutečným člověkem, ani nositelem jejího vědomí a emocí.
