Problematika penzí je v rámci EU dlouhodobě řešenou záležitostí. Demografické změny jsou realitou, kterou nelze ignorovat bez ohledu na národní specifika jednotlivých států. Dle dat Eurostatu se v roce 2024 průměrný poměr závislosti starších osob v EU pohybuje kolem 33 %, což znamená, že na jednoho seniora (65+) připadají přibližně tři lidé v produktivním věku. Predikce pro rok 2050 však varují před nárůstem na 50 %, což by znamenalo kritický tlak na stávající systémy.
Tento neblahý trend se v kontextu složitosti budoucího vyplácení státních důchodů evropští legislativci snažili ovlivnit přijetím nařízení o panevropském penzijním produktu (PEPP). Ten však narazil na daňovou i právní fragmentaci v členských státech, a nakonec nebyl univerzálním nástrojem kýžených změn. Přestože legislativní rámec pro PEPP je v České republice plně implementován, jeho reálné využití na trhu je v roce 2026 stále naprosto minimální, až nulové.
Evropská komise aktuálně upevňuje strategii Unie úspor a investic (SIU) a reviduje PEPP (PEPP 2.0). I vzhledem k tomu federace Insurance Europe realizovala průzkum v 12 zemích EU (nikoli v ČR) zaměřený na ekonomickou připravenost občanů na odchod do důchodu. Výsledky potvrzují prohlubující se „pension gap“. Z dat získaných od 12 700 respondentů vyplývá, že 41 % evropské populace nespoří na stáří nad rámec povinných státních systémů. Na národní úrovni panují obrovské rozdíly – míra neúčasti se pohybuje od 16 % až po 65 %. Zaměstnanecké penzijní plány jsou vnímány jako nejefektivnější cesta k navýšení úspor, přesto k nim má přístup jen zlomek respondentů v zemích s méně rozvinutým druhým pilířem.
Dle zjištění průzkumu hlavní bariérou obecně zůstává nedostatek disponibilních prostředků (54 %), ale také nízká míra finanční gramotnosti a složitost nabízených produktů. Pouze 21 % respondentů se domnívá, že informace o penzijních produktech jsou srozumitelné a snadno srovnatelné. Mnohokrát opakovaná teze o informačním přetížení spotřebitelů tak byla i tímto průzkumem potvrzena.
Průzkum přinesl i zjištění, že klíčovým akcelerátorem k akci je odborná rada – 31 % respondentů začalo spořit na základě doporučení poradce či zprostředkovatele, zatímco plošné kampaně motivovaly pouhá 3 %.
Pokud ke spoření na stáří dochází, je ve 45 % případů klíčovou prioritou spotřebitele bezpečnost investic, a to i za cenu nižších výnosů. Pro 81 % střadatelů je prioritou ochrana kapitálu (garance). Tento požadavek je ještě silnější u žen (85 %). To znamená vyšší nároky na transparentnost nákladových struktur a jasné informování o rizicích. Tento silný příklon ke konzervativním schématům je zásadním signálem pro zákonodárce i tvůrce produktů. Ukazuje se, že koncepty založené na čistě tržním riziku bez jakékoliv záchranné sítě jsou pro většinu retailových klientů neakceptovatelné. Dále se jako vysoce relevantní ukázal i požadavek na flexibilitu splácení a možnost disponovat s prostředky.
Průzkum také ukazuje, že bez konkrétních prognóz by 43 % respondentů zvolilo anuitu,
27 % jednorázovou výplatu, 10 % čerpání a 21 % kombinaci těchto možností.
Nepřekvapivě většina spotřebitelů preferuje digitální formu informací a správu penzijních produktů. Pro finanční instituce to představuje výzvu v oblasti kybernetické bezpečnosti (především DORA) a správného nastavení procesů pro vzdálenou identifikaci a ochranu dat (GDPR).
Roste také zájem o produkty zohledňující ESG aspekty, především ze strany mladších ročníků. Správci aktiv tak musí čelit komplexním požadavkům na reporting (SFDR), aby se zamezilo riziku tzv. greenwashingu.
V neposlední řadě průzkum opětovně ukázal na „gender pension gap“, což zjistila i Evropská komise ve svých posledních zprávách o sociální ochraně, kde upozorňuje na přetrvávající nerovnost v penzijních příjmech. Podle dat Evropské komise dosahuje rozdíl v důchodech mezi muži a ženami v EU v průměru téměř 30 %. Tento fakt, v kombinaci se zjištěním Insurance Europe, že zatímco u mužů si nespoří 35 %, u žen je to až 46 % není dobrým ukazatelem.
V souhrnu, ačkoliv roste povědomí o nutnosti spořit, reálným krokům brání ekonomický tlak, informační deficit a behaviorální bariéry. Nejvíce ohroženými skupinami zůstávají ženy, nezaměstnaní a pracovníci v nestandardních pracovních poměrech.
Jak vyplývá i ze zmiňovaného průzkumu, evropský penzijní produkt v současné podobě naráží na to, že "jeden střih nesedí všem". Tato data jasně indikují i to, že legislativní rámec PEPP v současné podobě dostatečně nerezonuje s tržní realitou. Např. v ČR tedy PEPP není využíván a atraktivnějším se zdá být národní Dlouhodobý investiční produkt (DIP). Ten je pro české občany i finanční instituce mnohem atraktivnější, protože je flexibilnější a plně integrovaný do českého daňového systému (možnost odpočtu, příspěvky zaměstnavatele).
Kromě toho má PEPP zákonný strop na poplatky za správu ve výši 1 %. Pro většinu správců aktiv je tato marže příliš nízká na to, aby se jim vyplatilo vyvíjet a administrovat zcela nový produkt podle přísných evropských pravidel. Faktorem je i vysoká administrativní nákladnost na splnění informačních povinnosti či reporting ze strany poskytovatele.
Pokud by se měl PEPP i v ČR více prosadit, musela by proběhnout zásadní revize na úrovni EU (tzv. PEPP 2.0). Samozřejmě kvalita a potenciál využívání PEPP 2.0 není jediným faktorem potřebným pro zlepšení situace penzijním paradoxu, kdy lidé sice vědí, že státní důchod nebude stačit, ale přesto jich velké procento (výše zmíněných 41 %) nepodniká žádné kroky.
Tuto behaviorální mezeru nebude lehké ovlivnit. Vhodným legislativním směrem do budoucna, včetně revize PEPP se zdá být automatizace (např. auto-enrolment), digital by default a zjednodušení klientské cesty tak, aby překonala přirozenou odkládací tendenci spotřebitelů. Pokud má být budoucí revize PEPP úspěšná, musí tyto garanční mechanismy integrovat jako svůj standard, nikoliv jako drahý volitelný doplněk.
Nejen zmíněný průzkum ale i podklady Evropské komise a realita běžných dní tedy jasně vypovídají o neudržitelnosti současné situace v EU, což rozhodně stojí za pozornost národních i evropských legislativních a regulatorních orgánů, jelikož neblahé demografické vyhlídky nelze ignorovat ekonomicky ani sociálně. Jedním z nejzásadnějších zjištění průzkumu pro rok 2025 je fakt, že značná část Evropanů zůstává na odchod do důchodu zcela nepřipravena.
Tento propastný rozdíl mezi vědomím potřeby (58 %) a reálnou aktivitou (kde 41 % nespoří) je jasným indikátorem tzv. behaviorální mezery. Nedojde-li k pozitivnímu obratu tohoto trendu, hrozí vzhledem k zesilujícímu se demografickému tlaku v Evropě riziko nedostatečných příjmů v důchodu, chudoby a nadměrné závislosti na veřejných důchodových systémech.
