Pojem ochranná známka
Ochranná známka je jedna z forem právní ochrany v oblasti práv duševního vlastnictví. A současně patří mezi cenná aktiva související s podnikáním. Pokud je zvolena a užívána správně, je nejen právní ochranou značky, ale také cenným nehmotným majetkem a zajímavým prostředkem pro propagaci podnikatele a jeho produktů.
Pojďme se podívat na základní pojmy z oblasti ochranných známek, proces jejich registrace a jak prakticky na to.
Nejdříve právní rámec. V tomto článku se zabývám ochrannými známkami a procesem jejich registrace v České republice, ovšem je třeba podotknout, že není nezbytné se omezit jen na toto teritorium jednoho členského státu EU, ale je možné nechat registrovat označení jako ochrannou známku Evropské unie, která poskytuje ochranu ve všech členských státech EU na základě jediné přihlášky podané k Úřadu Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO), a to podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1001 o ochranné známce Evropské unie. O tom ale třeba příště v některém z dalších článků.
Ochranné známky registrované Úřadem průmyslového vlastnictví se sídlem v Praze (dále jen „ÚPV“ nebo „úřad“) jsou upraveny zákonem č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách.
Ve své podstatě jde o právem přiznanou a registrovanou ochranu označení pro výrobky a služby. Zákon o ochranných známkách potom ochrannou známku definuje jako jakékoliv označení, zejména slova, včetně osobních jmen, barvy, kresby, písmena, číslice, tvar výrobku nebo jeho obal nebo zvuky, pokud je toto označení způsobilé odlišit výrobky nebo služby (od výrobků a služeb jiných osob), a může být vyjádřeno v rejstříku ochranných známek způsobem, který umožňuje jasně a přesně určit předmět ochrany.
Zásadními znaky ochranné známky jsou tedy dostatečná rozlišovací způsobilost (vč. unikátnosti) a znázornitelnost (zobrazitelnost) v rejstříku ochranných známek.
Spolu s ochrannou známkou získává její vlastník právo výlučného užívání zapsaného označení pro vybrané výrobky a služby a zároveň právo zakázat ostatním soutěžitelům na trhu užívat označení shodné nebo podobné pro shodné nebo podobné výrobky nebo služby.
Vlastnosti označení
Ne všechna označení jsou způsobilá zápisu jako ochranná známka.
Základní vlastností, jak již bylo uvedeno výše a vyplývá to z definice ochranné známky v právních předpisech, je dostatečná rozlišovací způsobilost. Rozlišovací způsobilostí se rozumí schopnost odlišit výrobky nebo služby jednoho podnikatele od výrobků nebo služeb jiných podnikatelů.
Označení určené k registraci jako ochranná známka musí být také unikátní. To znamená, že označení nesmí být totožné ani zaměnitelné či podobné s již existujícími ochrannými známkami registrovanými pro stejné nebo podobné výrobky či služby. Unikátnost se posuzuje nejen z hlediska slovního nebo grafického provedení, ale také z hlediska celkového dojmu, které označení vyvolává (posuzuje se hledisko běžných spotřebitelů).
A poslední vlastností je zmíněná znázornitelnost. Označení musí existovat v takové formě, aby bylo zápisu schopné do určeného registru (rejstříku ochranných známek). Musí být tedy vyjádřitelné tak, aby jej bylo možné zapsat.
Na začátku celého procesu je tedy nutné se zamyslet a prozkoumat, zda označení splňuje výše uvedená kritéria, aby bylo způsobilé zápisu jako ochranná známka.
Rešerše a zatřídění
Před procesem vlastní registrace označení jako ochranné známky u Úřadu průmyslového vlastnictví (ÚPV) je třeba provést dva kroky.
Prvním z nich je rešerše, jejímž účelem je prověřit, zda dané označení nekoliduje s již registrovanými nebo přihlášenými známkami jiných osob. Ve své podstatě jde o podrobné prohledání a analýzu zapsaných ochranných známek či podaných nebo odmítnutých přihlášek ochranných známek. Doporučuji tento krok nepodceňovat, protože kromě možného rizika kolize s již existujícími ochrannými známkami či podanými přihláškami pomůže odhalit další možné problémy zvoleného označení, které by mohly bránit jeho registraci jako ochranné známky. Rešerši je možné provést vlastními silami prostřednictvím online registrů (databáze ochranných známek vedená ÚPV, jejímž prostřednictvím je možné nahlédnout také na evropské ochranné známky) či za pomoci profesionála (advokáta či patentového zástupce), případně prostřednictvím rešeršní služby poskytované ÚPV.
Dalším krokem je zatřídění. Zatříděním se rozumí určení výrobků a služeb (které jsou rozděleny do tříd), v nichž bude ochrana formou ochranné známky poskytnuta. Používá se tzv. Nicejské třídění neboli Nicejská klasifikace, která obsahuje celkem 45 tříd výrobků a služeb (34 tříd pro výrobky, 11 tříd pro služby). Ochranná známka poskytuje ochranu pouze pro ty výrobky a služby, které jsou v přihlášce uvedeny a řádně zatříděny, proto je důležité zatřídění promyslet pečlivě a zahrnout všechny relevantní kategorie, ve kterých má ochranná známka působit (a to i s výhledem do budoucna). Pokud by v budoucnu došlo k užití ochranné známky pro výrobky a služby, které v původním zatřídění nebyly uvedeny, je třeba ochrannou známku rozšířit (podat novou přihlášku). Počet zvolených tříd ovlivňuje výši správního poplatku hrazeného za podání přihlášky ochranné známky. Základní poplatek ve výši 5.000 Kč v sobě zahrnuje tři třídy, každá další třída je zpoplatněna navíc 500 Kč / třída navíc.
Registrace ochranné známky
Máme tedy označení, které splňuje parametry pro možnou registraci jako ochranná známka. Máme provedenou rešerši a zatřídění. Můžeme přistoupit k vlastnímu procesu registrace.
Registrace ochranné známky se zahajuje podáním přihlášky k Úřadu průmyslového vlastnictví. V přihlášce, na jejímž základě dochází k zahájení správního řízení o registraci ochranné známky, uvedete údaje registrujícího subjektu (fyzické či právnické osoby), dále uvedete navrhované označení, seznam výrobků nebo služeb, pro které chcete ochranu známkou zajistit. Pro podání slouží předepsaný formulář dostupný prostřednictvím webových stránek úřadu.
Po přijetí přihlášky úřad přihlašovatele vyzve k úhradě správního poplatku, kdy je stanovena pro jeho úhradu 30denní splatnost. Poté úřad nejprve provede formální průzkum, při kterém kontroluje, zda přihláška obsahuje všechny náležitosti a zda označení splňuje základní podmínky ochrany. Pokud vše souhlasí, následuje věcný průzkum, kde úřad zkoumá, zda vaše označení má rozlišovací způsobilost a nekoliduje s již registrovanými známkami. Celý proces trvá zpravidla několik měsíců (ze zákona je totiž nutné poskytnout tříměsíční lhůtu pro podání případných námitek ostatním vlastníkům ochranných známek či jiných subjektů užívajících označení, s tím, že běh této lhůty započíná ode dne zveřejnění podané přihlášky ve věstníku ÚPV). Pokud úřad neshledá žádné překážky, nejsou podané námitky či se s podanými námitkami vypořádáte a úřad vaši argumentaci přijme, dojde k zápisu ochranné známky do rejstříku. O této skutečnosti úřad vydá osvědčení o zápisu.
Od tohoto okamžiku má přihlašovatel výhradní právo známku používat a náleží mu právní ochrana proti neoprávněnému použití ochranné známky či dalším protiprávním zásahům třetích osob do práv z ochranné známky.
Ochranná známka se zapisuje na dobu deseti let. Nejméně půl roku před jejím uplynutím ÚPV vyzve vlastníka ochranné známky k možnosti prodloužení ochranné známky na další desetileté období (s úhradou správního poplatku ve výši 2.500 Kč). Nereaguje-li vlastník ochranné známky na tuto výzvu a svou ochrannou známku neprodlouží ani v dodatečné lhůtě 6 měsíců (se zvýšeným správním poplatkem), ochranná známka zaniká. Pro pořádek ještě uvádím, že ochrannou známku lze prodlužovat na desetiletá období opakovaně.
Práva vlastníka ochranné známky
Registrace ochranné známky poskytuje vlastníkovi výhradní právo používat dané označení pro výrobky a služby, pro které je známka chráněna. Nikdo jiný nesmí bez souhlasu vlastníka užívat označení shodné nebo zaměnitelně podobné, pokud by takovým užitím hrozilo riziko záměny u spotřebitelů.
Pokud třetí osoba neoprávněně použije ochrannou známku nebo jí podobné označení, jedná se o porušení práv vlastníka ochranné známky, proti němuž se může vlastník bránit. Vlastník ochranné známky může na základě své žaloby potom požadovat zdržení se neoprávněného užívání, odstranění neoprávněného stavu, náhradu škody nebo vydání bezdůvodného obohacení v souvislosti s porušením svých práv k ochranné známce.
Vlastník ochranné známky může také své právo k ochranné známce převést na jinou osobu prostřednictvím převodní smlouvy nebo poskytnout třetí osobě licenci k užívání ochranné známky.
Vedle toho může být ochranná známka také předmětem zástavního práva, může být předmětem výkonu rozhodnutí (exekuce) či zahrnuta do majetkové podstaty dlužníka. V případě úmrtí či zániku vlastníka ochranné známky přechází ochranná známka na právní nástupce (dědice v případě úmrtí fyzické osoby).
Ochranná známka je tedy nejen nástrojem ochrany označení, ale jak bylo zmíněno v úvodu, také cenným majetkovým aktivem. V neposlední řadě bych chtěla zmínit, že ochranná známka nese pro svého vlastníka také marketingový rozměr. Vyjadřuje chráněnou značku, která v sobě nese rozpoznatelnost na trhu a nabízí tak celé spektrum možností propagace.
Ochranná známka tak představuje komplexní nástroj právní ochrany spolu s majetkovou hodnotou a marketingovým nástrojem podnikatele. Správná registrace a využívání poskytované právní ochrany pak umožňuje podnikateli nejen bránit se proti neoprávněným zásahům, ale také stavět na správně položených základech silné značky.
