EDPB přijal aktualizované znění pokynů k oprávněnému zájmu

Proč čl. 6 odst. 1 písm. f) GDPR není ani nouzové řešení, ani zkratka.

Ochrana osobních údajů při zpracování na základě oprávněného zájmu podle GDPR

Dne 10. listopadu 2026 přijal Evropský sbor pro ochranu osobních údajů (EDPB) verzi 2.0 pokynů 1/2024 ke zpracování osobních údajů na základě čl. 6 odst. 1 písm. f) GDPR, tedy konečné znění po veřejné konzultaci k návrhu z října 2024. Základní sdělení se nemění: oprávněný zájem je právní základ, který si správce musí zasloužit, posoudit a zdokumentovat ještě před zahájením zpracování. Není to výchozí nastavení ani univerzální řešení pro zpracování, které nezapadá pod žádný jiný právní základ. Oproti návrhu konečná verze doplňuje podrobnosti o váze zájmu, zmírňujících opatřeních a právech subjektů údajů a obsahuje vývojový diagram, který správce posouzením provede.

Jak pokyny vznikaly

Návrh byl přijat 8. října 2024 a konzultace trvala do 20. listopadu 2024. EDPB obdržel 80 příspěvků, většinou od profesních sdružení a společností. Mnozí z nich žádali pokyny pro jednotlivá odvětví, výslovné schválení konkrétních zpracování a více pozitivních příkladů a řada z nich označila návrh za příliš restriktivní.

EDPB se touto linií většinou neřídil. Ve zprávě o konzultaci uvádí, že velká část kritiky vycházela z nesprávného výkladu GDPR nebo pokynů a že otevřená povaha čl. 6 odst. 1 písm. f) vylučuje plošné schvalování konkrétních zpracování. Místo toho upřesnil text tam, kde formulace působily nejasně, a aktualizoval jej podle nové judikatury Soudního dvora EU, včetně rozsudků ve věcech Mousse (C-394/23) a NTH Haustechnik (C-484/24).

Tři kumulativní podmínky

Správce se může opřít o oprávněný zájem, jen pokud jsou splněny všechny tři podmínky:

  1. sleduje oprávněný zájem, vlastní nebo třetí strany;

  2. zpracování je pro tento zájem nezbytné; a

  3. zájmy, práva a svobody subjektu údajů tento zájem nepřevažují. Samotná existence zájmu proto nikdy nestačí.

Posouzení je třeba provést u každého zpracování, před jeho zahájením, a zdokumentovat je v souladu se zásadou odpovědnosti, přičemž se včas zapojí pověřenec pro ochranu osobních údajů (DPO). Jsou-li údaje využívány k několika účelům, vyžaduje každý účel vlastní posouzení. EDPB rovněž připomíná, že podle Soudního dvora je čl. 6 odst. 1 písm. f) třeba vykládat restriktivně.

Krok 1: skutečně oprávněný zájem

Neexistuje uzavřený seznam oprávněných zájmů a může jím být například obchodní zájem, zlepšování produktu nebo posouzení úvěruschopnosti. Zájem však musí být zákonný, jasně formulovaný a skutečný a aktuální, nikoli hypotetický. EDPB to ilustruje třemi příklady: prodejce elektronických cigaret, který rozesílá zákazníkům e-maily, se na oprávněný zájem odvolat nemůže, protože taková propagace je podle práva EU obecně zakázána; sdružení sousedské hlídky, které instaluje kamery pro dobro společnosti, svůj zájem nevymezilo dostatečně přesně; a noviny, které sbírají kontakty bývalých předplatitelů pro časopis, jehož vydání nijak konkrétně neplánují, sledují pouze hypotetický zájem.

Konečná verze také zdůrazňuje váhu zájmu. Banální zájem může ospravedlnit jen zpracování s nevýznamným dopadem, zatímco významnější zájem může ospravedlnit více, a to za předpokladu záruk. Sledovat lze i zájem třetí strany, například když majitel skútru potřebuje znát totožnost osoby, která skútr poškodila, aby mohl požadovat náhradu škody. Posuzuje se podle stejných kritérií, nelze jej zaměňovat s obecným veřejným zájmem a nelze jím obcházet konkrétní zákonné požadavky.

Krok 2: užitečné neznamená nezbytné

Nezbytnost má v právu EU vlastní význam. Otázkou je, zda lze stejného cíle rozumně dosáhnout stejně účinně prostředky, které méně zasahují do práv subjektů údajů. Pokud ano, zpracování není nezbytné. Test se posuzuje společně se zásadou minimalizace údajů a zpracování musí být pro sledovaný zájem přísně nezbytné. EDPB dodává, že prokázat nezbytnost je obvykle těžší u zájmu třetí strany než u zájmu vlastního správce.

Krok 3: test vyvažování

Správce musí popsat zájmy a práva subjektů údajů, dopad zpracování (povahu údajů, kontext a další důsledky) a přiměřená očekávání subjektů údajů a poté vše zvážit, včetně případných zmírňujících opatření. Pozornost zaslouží několik bodů:

  • U zvláštních kategorií rozhoduje, co lze z údajů odvodit. Je-li objektivně možné z údajů vyvodit informace o zvláštní kategorii, zachází se s nimi jako se zvláštní kategorií, bez ohledu na záměr správce či správnost takového závěru. Splnění podmínky podle čl. 9 odst. 2 automaticky neznamená splnění čl. 6 odst. 1 písm. f); musí být splněny obě. Zdánlivě neškodné údaje mohou mít ve špatném kontextu významný dopad.

  • Očekávání nejsou totéž co praxe v odvětví. To, že je určitý druh zpracování v odvětví běžný, neznamená, že jej lidé očekávají, a samotná informace o zpracování očekávání nezakládá. Příklad EDPB, vycházející z rozsudku Soudního dvora ve věci Meta, uvádí, že uživatelé bezplatné sociální sítě nemohou důvodně očekávat personalizovanou reklamu bez souhlasu.

  • Počítají se i pozitivní účinky. Konečná verze klade větší důraz na to, že zpracování může jednotlivce ovlivnit pozitivně i negativně, skutečně i potenciálně.

  • Dopad se posuzuje po zohlednění opatření, která GDPR vyžaduje. Posuzovaným dopadem má být již ten snížený dopad, který vyžaduje záměrná a standardní ochrana osobních údajů. Je-li pravděpodobné, že zpracování povede k vysokému riziku, je třeba navíc provést posouzení vlivu na ochranu osobních údajů (DPIA).

Zmírňující opatření

Převáží-li v bilanci zájmy subjektů údajů, může rovnováhu obnovit další opatření, která jdou nad rámec toho, co GDPR již požaduje. EDPB příkladmo uvádí posílenou transparentnost (informační kampaně, vizualizace, často kladené otázky), bezpodmínečné právo odmítnout zpracování (opt-out) ještě před jeho zahájením, výmaz i tehdy, kdy nejsou splněny důvody podle čl. 17, a přiměřenou lhůtu mezi shromážděním a použitím údajů, například v přímém marketingu.

Novinkou konečné verze je, že správce musí umět prokázat, jak taková opatření mění výsledek testu vyvažování. Pokud zájmy subjektů údajů i nadále převažují, nelze zpracování opřít o čl. 6 odst. 1 písm. f).

Transparentnost a práva subjektů údajů

  • Informování: Subjekty údajů musí být informovány, že zpracování stojí na čl. 6 odst. 1 písm. f), a o tom, jaké konkrétní zájmy se sledují. Podle rozsudku Soudního dvora ve věci Mousse platí, že pokud není oprávněný zájem sdělen v době shromažďování údajů, nelze shromažďování o tento právní základ opřít. Jako osvědčený postup EDPB doporučuje poskytovat informace z testu vyvažování, alespoň na požádání.

  • Právo vznést námitku: Správce musí prokázat závažné oprávněné důvody, což je vyšší laťka než původní posouzení, a pouhé tvrzení, že je zpracování prospěšné, nestačí. Stručnou námitku nelze z tohoto důvodu odmítnout; má-li správce pochybnosti, může požádat o upřesnění konkrétní situace.

  • Výmaz: Je-li námitce vyhověno, měl by zpravidla následovat i výmaz. GDPR nestanoví žádné formální požadavky, takže žádost nelze odmítnout proto, že neodkazuje na správný článek.

  • Automatizovaná rozhodnutí: Čl. 6 odst. 1 písm. f) sám o sobě není právem Unie, které by umožňovalo automatizované individuální rozhodování podle čl. 22 odst. 2 písm. b).

Děti a orgány veřejné moci

Test vyvažování je třeba upravit, jde-li o dítě. Zájmy dětí budou velmi často převažovat nad zájmy správce a profilování pro účely marketingu a cílená reklama budou s výhradou omezených výjimek zpravidla neslučitelné se zvláštní ochranou, která dětem náleží. Správce musí být schopen prokázat, že nejlepší zájem dítěte byl zohledněn jako prvořadé hledisko, a to s ohledem na věk dítěte. Orgány veřejné moci se na oprávněný zájem při zpracování v rámci svých úkolů odvolávat nemohou; možné jsou jen výjimečné případy nesouvisející s těmito úkoly a ty by měly být interně zdokumentovány.

Další oblasti použití

Revidována byla také kapitola o konkrétních oblastech, která se týká prevence podvodů, přímého marketingu, administrativního zpracování v rámci skupiny podniků, bezpečnosti sítí a informací a předávání údajů orgánům. Podle zprávy EDPB o konzultaci musí správci, kteří se odvolávají na prevenci podvodů, konkrétně uvést, o jaký druh podvodu jde, a přímý marketing není z oprávněného zájmu vyloučen jako takový, i když intruzivní činnosti bude obtížnější obhájit než ty méně invazivní.

Co z toho plyne pro praxi

  • Posuzujte před zpracováním a zapište to. Zdokumentujte všechny tři kroky, zapojte DPO a postup opakujte pro každý samostatný účel.

  • Zájem popište přesně. Vágní nebo spekulativní zájmy neobstojí již v prvním kroku.

  • Ověřte alternativy a minimalizujte údaje. Pokud stejně dobře funguje méně invazivní řešení, zpracování není nezbytné.

  • Nespoléhejte na to, co je běžné ve vašem odvětví. Ptejte se, co mohou dotčené osoby v konkrétním kontextu důvodně očekávat.

  • Připravte se na námitky. Mějte na ně zavedený postup a buďte připraveni prokázat závažné oprávněné důvody, nikoli jen to, že původní posouzení bylo správné.

  • Ověřte, odkud vaše údaje pocházejí. Soudní dvůr v rozsudku NTH Haustechnik konstatoval, že příjemce, který věděl nebo měl vědět, že odesílatel údaje shromáždil protiprávně, se na oprávněný zájem odvolat nemůže.

  • Využijte vývojový diagram. Nová příloha shrnuje tříkrokovou úvahu a je praktickým kontrolním seznamem pro vaši dokumentaci.

Závěr

Konečné pokyny oprávněný zájem neuzavírají, ale jasně říkají, co je k jeho využití třeba: konkrétní zájem, přísnou nezbytnost, poctivé vyvažování a doklady o tom, že to vše proběhlo předem. Organizacím, které považovaly čl. 6 odst. 1 písm. f) za snadnou volbu, pokyny slouží jako podnět k revizi záznamů o činnostech zpracování a provedených posouzení. Pokyny nejsou právně závazné, ale odrážejí společné stanovisko dozorových úřadů v EU a ukazují, jak bude toto ustanovení pravděpodobně vykládáno v praxi.

Článek vychází z pokynů 1/2024, verze 2.0, které EDPB přijal 10. listopadu 2026, a z doprovodné zprávy o veřejné konzultaci.

Fotografie v článku: Adobe Stock

Loading...