V dalším díle série (1. díl, 2. díl, 3.díl) o mých zkušenostech advokátky s právními aspekty v „online podnikání“ se dnes podíváme na téma prodeje digitální obsahu na splátky. V tomto článku ve spolupráci s odborníkem na finanční právo Františkem Nonnemannem.
Využití splátek při prodeji digtálního obsahu
Pokud na e-shopu nakupujete dražší věc, často se stane, že vám e-shop umožní úhradu ceny formou splátek. Takováto možnost bývá ve většině případů zaštítěna nějakou finanční institucí, která se postará o smluvní i finanční (zúčtovací) část celé věci.
Jak postupovat při prodeji digitálního obsahu, například dražších online kurzů či podobných produktů? Do tohoto segmentu ještě finanční instituce nevstoupily, přestože tam je o využití možnosti úhrady ve splátkách zájem ze strany zákazníků, stejně jako ochota prodej na splátky umožnit ze strany poskytovatelů digitálního obsahu.
Prodej na splátky podle občanského zákoníku
Nastavit prodej na splátky u digitálních produktů není z právního hlediska v zásadě moc složité. Zákon, konkrétně občanský zákoník, pro zaplacení kupní ceny ve splátkách stanoví spíše kusá pravidla a upravuje především některé souvislosti, například důsledek nesplacení splátky Pro dohodu o splátkách občanský zákoník nepožaduje ani písemnou formu. Ale pro domluvu mezi poskytovatelem služby (digitálního produktu) a jeho zákazníků je opravdu žádoucí stanovit jasný, jednoznačný a ani jednou ze smluvních stran nezpochybnitelný rámec, kterým se budou při úhradě ceny produktu ve splátkách řídit.
Dohoda o splátkách a její forma
Prakticky je vhodné uzavřít dohodu o splátkách následujícím způsobem:
Obecná úprava splátek v obchodních podmínkách. V podmínkách se stanoví obecný rámec pro úpravu splátek. Na prvém místě skutečnost, že takovouto možnost poskytovatel digitálního obsahu vůbec nabízí. Dále, jakým způsobem bude dohoda o splátkách uzavřena, zda v rámci objednávky bude umožněno její dojednání ve formuláři, ve kterém se řeší samotný prodej, či zvlášť, na základě dohody o splátkách. Pokud zvlášť, na základě dohody, tak v jaké bude formě a jak bude tato dohoda uzavřena.
V online prostřední není úplně praktické (a poskytovatelé to sami nechtějí absolvovat) podepisovat fyzické dokumenty. Ani uzavřené prezenčně, kdy se podnikatel a jeho zákazník setkají a uzavřou dohodu o splátkách osobně, ani distančním způsobem, kdy poskytovatel zašle zákazníkovi návrh dohody, zákazník ji podepíše, zašle poskytovateli, ten dohodu opatří svým podpisem a pošle zpět zákazníkovi.
V praxi nejpoužívanější je forma, kdy se návrh dohody o splátkách mezi stranami sdílí v e-mailové komunikaci, případně v prostředí aplikace poskytovatele digitálního obsahu. V rámci elektronické komunikace je třeba mezi stranami dospět k jednoznačnému konsensu o obsahu takové dohody, tedy smluvní strany buďto sdílí nascanovanou dohodu s podpisy smluvních stran, v textu e-mailu jednoznačně a přesně vyjádří svou vůli být obsahem takové dohody bezvýhradně zavázán nebo potvrdí souhlas s dohodou jednoznačným projevem vůle v aplikaci.
Je také možné využít dalších elektronických nástrojů usnadňujících kontraktační proces – opatření dohody elektronickým podpisem, zaslání dohody prostřednictvím datové schránky apod.
Obsah dohody o splátkách
Formu jsme probrali, pojďme na obsah. Obsahem dohody o splátkách by primárně mělo být určení, jaká je cena produktu a vůle stran hradit cenu nikoliv najednou, ale ve splátkách.
Dále by v dohodě měly být upřesněny splátky (tedy vlastní splátkový kalendář), jak co do výše částky, tak i data splatnosti jednotlivých splátek. Důležitá je také jednoznačně sjednat formu úhrady, není-li stanovena v obchodních podmínkách, na které by se taková dohoda o splátkách mohla či měla odkazovat.
Forma úhrady u splátkového prodeje digitálních produktů bývá téměř vždy formou bankovního převodu. Poskytovatelé digitálního obsahu využívající platební brány mohou umožnit i opakovanou platbu kartou, případně si částku na další splátky na kartě uživatele rovnou blokovat.
Prodlení se splátkou a jeho následky
Zásadní výhodou prodeje na splátky, na které se bohužel někdy zapomíná, je skutečnost, že v případě prodlení byť s jednotlivou splátkou se stává splatným celý dluh. Pro poskytovatele to umožňuje žádat k úhradě celou částku za poskytovaný produkt, nicméně podmínkou je, že se tak musí věřitel (poskytovatel) s dlužníkem (zákazníkem) dohodnout předem.
Pokud vám tedy zákazník neuhradí splátku řádně a včas, můžete požadovat celou dlužnou částku a nečekáte na úhradu dalších splátek. Toto pravidlo neplatí automaticky ze zákona, jak uvádím, musíte jej do dohody o splátkách zahrnout. A pozor, platí, že celou dlužnou částku můžete žádat k úhradě nejpozději do splatnosti další splátky. Pokud tento nárok ve stanovené době nevznesete a dlužník uhradí další splátku řádně, toto právo vám propadá.
V případě, že se zákazníkem nemáte sjednanou splatnost celého dluhu při prodlení se splátkou, platí, že je možné vymáhat vždy jen jednotlivé dlužné splátky, jinak zákazník nadále zůstává hradit ve splátkovém režimu.
Nastavení splátkového kalendáře
Při stanovení splátkového kalendáře je vhodné přemýšlet o tom, co vlastně a v jaké hodnotě zákazník získává. Splátky lze nastavit rovnoměrně, typicky každý měsíc stejná částka, rozpočítaná po celou dobu splácen). Pokud se tak smluvní strany dohodnou, splátky lze rozprostřít i jiným způsobem – třeba v případě, získává-li klient na počátku doby splácení podstatnou či celou část poskytované služby (např. v případě digitálního kurzu přístup k celému obsahu a materiálům), je možné stanovit první splátku jako vyšší, třeba polovinu nebo i větší část celkové ceny. A zbytek ve splátkách dle možností zákazníka.
Splátkový kalendář je tak vhodné přizpůsobit charakteru poskytované služby a obvyklému chování klientů, resp. cílové skupině daného digitálního obsahu.
Důsledky prodlení
Co se stane, když zákazník přestane splácet?
Jak bylo uvedeno výše, stanoví-li pro takový případ dohoda se zákazníkem možnost požadovat úhradu celé částky, doporučuji ji začít bezodkladně žádat k úhradě, o celé věci co nejdříve komunikovat a řešit ji. Může také dojít ke vzájemné domluvě mezi zákazníkem a poskytovatelem o změně dohody o splátkách, přenastavit splátky tak, aby je byl klient schopen splácet (prodloužit pak dobu splácení produktu).
Při prodlení zákazníka doporučuji také zvážit omezení přístupu k digitálnímu obsahu, je-li to ještě možné a předpokládají-li obchodní podmínky nebo dohoda se zákazníkem takovou možnost, a to do doby, než bude splátka či celý dluh uhrazeny.
Přestane-li zákazník zcela splácet a dohoda není možná, nastává čas zvážit vymáhání pohledávky a její způsoby. Je možné, že celá věc může nakonec skončit u soudu, neboť cena digitálního obsahu může být nemalá. Na začátku vymáhacího procesu doporučuji pokus o přímou dohodu mezi poskytovatelem a zákazníkem, pokud snaha o dohodu nepomůže (nebo je-li ze strany zákazníka dohoda opětovně zmařena), lze věc předat právnímu zástupci (tedy advokátovi), aby zahájil vymožení pohledávky u soudu či rozhodčího soudu, vyhradily-li si to strany v dohodě.
Vymáhání dluhu prakticky
K vymáhání dlužných splátek za nákup služby online mám dvě praktická doporučení:
Od počátku si pečlivě ukládejte a zálohujte komunikaci se zákazníkem, kterému umožníte splátkový prodej. Doporučuji, abyste byli při formulování textů do obchodních podmínek, prodejních stránek i při přípravě dohod o splátkách co nejpreciznější. Dále doporučuji při rozvržení splátek zohlednit, jakou hodnotu a kdy s přihlédnutím ke splátkovému kalendáři zákazník získává. Ať si sami ve snaze prodat pod sebou nepodřežete větev a nesnižujete tak hodnotu svých digitálních produktů a služeb.
Pokud máte nastavený automatický splátkový prodej prostřednictvím systémů umožňujících prodej digitálního obsahu na internetu, doporučuji bedlivě zkontrolovat nastavení fakturace, případně celý princip zkonzultovat s právníkem a účetní. Klíčové je, zda fakturace skutečně odpovídá sjednanému splátkovému režimu. Stává se, že poskytovatel v dobré víře bez bližší znalosti právních a účetních principů fakturuje jednotlivé části, nikoliv celkovou cenu (rozdělenou na jednotlivé splátky) a zákazník je pak vázán pouze k úhradě dané části, nikoliv k úhradě celkové ceny produktu.
Prodej na splátky jako spotřebitelský úvěr?
Pokud podnikatel nabízí klientům – spotřebitelům možnost uhradit kupní cenu ve více splátkách, nebo její úhradu odložit, vztahuje se na něj také zákon o spotřebitelském úvěru. Tento zákon upravuje řadu povinností, od povolení k činnosti od České národní banky, přes povinné posuzování příjmů a výdajů spotřebitele, až po rozsah informací, které musí být spotřebiteli před poskytnutím úvěru zpřístupněny, např. o celkové ceně úvěru, roční procentní sazbě nákladů (RPSN) a mnoho dalšího.
Znamená to, že každý poskytovatel provozovatel e-shopu, který umožňuje platit na splátky, musí mít licenci od České národní banky a přístup do dlužnických registrů?
Není třeba podléhat panice! Pokud si za možnost uhrazení ceny později nebo ve více splátkách neurčujete žádné poplatky ani úroky, pak se na vás zákon o spotřebitelském úvěru vztahuje jen ve velmi omezeném rozsahu. Tím nejdůležitějším je nastavení hranic toho, kolik můžete chtít po dlužníkovi nad rámec zatím nesplacené částky.
Pokud klient splátky či odloženou platbu v domluveném termínu neprovede, jinak řečeno je s ní v prodlení, můžete mu účtovat smluvní pokutu či úrok z prodlení. Smluvní pokuta nesmí přesahovat 0,1 % z dlužné částky denně a celkově nemůže přesáhnout polovinu celkem půjčené částky. Případný úrok pak základní úrokovou sazbu České národní banky (tzv. repo sazba) navýšenou o osm procentních bodů.
Hodláte-li si svoje prostředky pojistit smluvní pokutou či úrokem z prodlení pro případ nesplácení, je do tohoto „ceníku“ nutné promítnout související ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. Sankce přesahující tyto limity budou jednak neplatné a nevymahatelné. Pokud kdokoliv za dlužné splátky vymáhá více než mu zákon umožňuje, riskuje rovněž pokutu, v krajním případě až ve výši 20 milionů korun.
